Ať se mi to jen zdá...

Nemocnice.

Na oddělení skvělá empatická hodná sestřička. Odveze vás na pokoj a říká, že je potřeba Alexovi píchnout kanylu do ruky. Alex nechce, bojí se, pláče, je vyděšený, když vidí, že přichází další tři sestřičky, aby ho držely. Držíš Alexovi ruku, další sestry mu drží nohy, ta poslední drží ramena. Alex se pere, brání se i přes to, že nemá už skoro žádnou energii. Snažíš se ho uklidnit, ale nefunguje to, brečíš, tak, že přes slzy nevidíš. Sestra mu zkouší napíchnout žílu na předloktí. Podaří se to, ale jakmile se pokouší nabrat do zkumavky krev, tak mu žíla praskne. Pokus číslo dvě, musíš Alexovi říct, že bude muset vydržet další vpich. Brečí a ty brečíš taky. Sestřička mu napíchla žílu na zápěstí, naštěstí se to povede napoprvé, odebere tři zkumavky krve, podloží, přelepí kanylu a namaluje srdíčko. Jsi za ni vděčná. Jdete na pokoj, Alex dostane hned kapačku na zavodnění a do ní léky proti zvracení a taky něco na bolest, stěžuje si, že ho bolí hlava.

Usíná a ty si najednou uvědomíš, že ses trochu uklidnila. Jsi v nemocnici, je tu čisto, je tu světlo, je tu teplo, Alex je pod dohledem, víš, že tady se mu nic nestane, víš, že jste v bezpečí. To, že tady máš povlečenou ČISTOU postel je jen bonus. Sedíš na posteli a díváš se na Alexe, který leží vedle tebe s kapačkou v ruce a spí.  Tečou ti slzy, ale tentokrát, je to úleva. Spíš. Poprvé od TOHO dne jsi spala víc, než dvě hodiny. Je to jako živá voda. Druhý den ráno je vizita, mladá doktorka se dívá na Alexe, nelíbí se jí, že nečůrá, potřebují vzorek moči, pokud nezačne do pár hodin čůrat, budou ho cévkovat. Kapačka mu kape na max. Už nezvrací, ale nechce jíst ani pít. Druhý den kapačka na zavodnění a taky výživa, glukóza. Dráždí ho v kanyle a on propláče celou dobu, kdy mu kape. Bohužel glukózu dostává i v noci, takže nespí. Ale nejí, je to potřeba. Nechá se přemluvit maximálně na pár plátků suché veky a pár hltů vody. Zapisuješ každé jídlo a pití, které do něj dostaneš a taky kolik toho vyčůrá. Alexe pořád bolí hlava, už by ale neměla. Je zavodněný, dostává výživu a léky proti bolesti, které mu zaberou jednou a podruhé ne. Další den na vizitu přichází i neurolog, doptává se a tobě dojde, že Alexe bolí hlava poslední dobu často, dělá Alexovi kompletní neuro vyšetření, posílá ho na oční a objednává magnetickou rezonanci mozku. Oční v pořádku, rezonance za měsíc. 4 dny na kapačkách, doktor straší Alexe, že pokud nezačne jíst a pít, tak bude v nemocnici na vánoce. Neví, že stejně žádné vánoce nebudou, při příjmu jsi neřekla adresu, neřekla jsi, že jste v azylovém domě, tak strašně moc se za to stydíš, že to nemůžeš ani vyslovit. Po čtyřech dnech doktor mění taktiku. Je těsně před vánoci, pouští vás domů s tím, že pokud nezačne do dvou dnů Alex jíst a pít, tak se vrátíte zpět. Souhlasíš, ale víš, že Alex není ve stavu, aby se vrátil do Domu hrůzy. Okamžitě voláš na Charitu, už při prvním sezení ti terapeuti nabídli krizový byt, je ale jen na sedm dní. Domluvíš se, že z nemocnice půjdete tam. Odcházíte z nemocnice a ty Alexe neseš, je zesláblý.

Terapeut otevře dveře do bytu a tobě se na tváři okamžitě objeví úsměv. Velká okna, světlo, čisto, teplo, vana, čisté postele, PRAČKA A SUŠIČKA jen pro vás!(V azylu je jedna pračka úplně pro všechny!) Děkuješ a brečíš. Jsou vánoce a tak budeš s Alexem v bytě déle, než sedm dní, jsi tak moc vděčná. Nachystali pro vás i stromeček! Alex je z něj unesený, má radost.

Krizový byt na utajené adrese, nesmíš nikomu říct, kde jsi. Ani nechceš, aby to někdo věděl. Dva pokoje, koupelna, kuchyně, toaleta. ČISTO! Není to Dům hrůzy. Je to naděje na pár dní, hluboký nádech. Jeden pokoj je pro tebe a pro Alexe, dvě postele, gauč, stolek, skříň a poličky, televize. Druhý pokoj je zamčený. Budete tam ale sami, nikdo jiný, jen Alex a ty. ÚLEVA.

Zase spíš, víc, než pár hodin, trochu jíš. Dneska je pondělí – potravinová pomoc. Na charitě ti Anděl vypsal žádanku. Do teď jsi slýchala a věděla jen o sbírce potravin, která vždycky probíhá v obchodních domech, vždycky jsi dělala aspoň malý nakup. Vždycky. A teď tady stojíš, na žádance vidíš napsané svoje jméno a jdeš si vyzvednout potraviny. Brečíš. Výdejna potravinové pomoci. Přijdeš k okýnku, mladá slečna se usměje, v seznamu si najde tvé jméno a podá ti velkou papírovou krabici, ve které bývají v obchodech banány. Je těžká. Plná potravin. Rýže, těstoviny, fazole, hrách, čočka, cukr, mouka, olej, jogurty, hodně různého pečiva, KOMBUCHA ♥, kořenová zelenina, rajče, paprika, okurka, paštika, tortilly, sněhové pusinky, šunka, polévky do hrnečku, tvarohová bábovka. Jsi tu poprvé, nevíš, jak to chodí, takže s sebou nemáš tašku do které bys potraviny přehodila. Bereš krabici a odcházíš. Máš co dělat, abys ji unesla, nese se špatně. Musíš to zvládnout, je to jediné jídlo pro Alexe a pro tebe, které máte, jiné není a nebude.