Obláček II

Žiješ krásně.

Tvé dítě je skvělé, je to parťák od první minuty. Všichni tě strašili, že s dítětem končí život tak, jak si ho doteď znala, ale to se neděje, máš lepší, tak moc naplněný život. Jsi stejně akční, jako jsi byla a Alex je toho všeho skvělou součástí. Zapadl, jako dílek do skládanky. Být máma tě neskutečně baví a užíváš si to plnými doušky. Všechno je v pořádku.

Nechceš muže, nepotřebuješ ho, ale on se tady najednou objeví. A je milý a pečující, chová se krásně k Alexovi. Nic od tebe nechce, nejde mu o to, aby tě dostal do postele, naopak, v každém okamžiku vyjadřuje, že si tě váží a respektuje tě. Ale ty nikoho nechceš. Bojíš se. Hrozně moc se bojíš. Pořád máš v hlavě ten pocit z porodu – že teď všechno zvládneš sama, že nepotřebuješ pomoct. Že to je celé jen na tobě. A on se ti snaží pomáhat, jak může. A pořád za to nic nechce. Snažíš se zaměřit na to, co ti tentokrát říká intuice, ale ona nekřičí. Vlastně se jí to celkem líbí. Takže do toho pomaličku jdeš a začínáš si zvykat na to, že zase trávíš čas s nějakým klukem. A on se jeví tak, že by se pro tebe rozdal. Všechno je zase v nejlepším pořádku.

Všechno je zase zalité sluncem, měsíce plynou a tvůj kluk – budeme mu říkat třeba Dan – ti řekne, že je na tebe pyšný, že zvládáš pracovat a k tomu být skvělá máma a jestli bys nechtěla být prostě jen máma. Ta představa je skvělá. To, že nemusíš nic jiného kromě plné péče o Alexe, že se mu můžeš věnovat každičkou minutu dne. Intuice nekřičí, takže souhlasíš. Mateřskou sis naplánovala jen na jeden rok, takže teď přišla doba, kdy by měl přijít návrat naplno do práce. To ale nestane, rozhodneš se využít toho, co ti Dan nabídl a zůstáváš dál doma s Alexem a tvoje jediná „práce“ je péče o něj a tak moc si to užíváš! Všechno je v pořádku.

Měsíce plynou. Dan podniká, hodně času tráví v práci, ale vynahrazuje vám to s Alexem dárky nebo tím, že když máte spolu volno, tak si ho opravdu užíváte a jezdíte na výlety. Vlastně jsi šťastná.  Dan tě po dvou a půl letech vztahu žádá o ruku, říkáš ANO. Máš skvělé dítě a muže, který tě miluje (a nemá utajenou manželku!) 😊 Naprosto všechno je v pořádku.

Alexovi jsou tři! Je to nejskvělejší dítě na světě 😊 Už půl roku chodí do dětské skupinky, miluje společnost ostatních dětí, skvěle mluví, používá krátké anglické věty, chodí plavat a cvičit. Je šťastné dítě. A ty jsi pořád šťastná máma. Jen občas si řekneš, spíš pro sebe, že se ti začíná stýskat po práci, jsi hodně společenská. Ten pocit, že bys chtěla pracovat je postupně naléhavější a naléhavější, takže se rozhodneš to téma otevřít. Dan je proti. Nechce tě udřenou z práce, chce aby ses plně věnovala Alexovi. Chce abys měla volno pro sebe, chce abys odpočívala, cvičila, vedla domácnost a měla na to dostatek času, prioritní je pro něj starost o Alexe. Jeho argumenty, které jsou vlastně v té chvíli legální a pochopitelné tě přesvědčí, abys zůstala doma. Chybí ti ale i kamarádky a kamarádi, se kterými nejsi skoro v kontaktu, lidé se kterými mluvíš jsou jen z Danovy strany, jeho kamarádi se staly tvými. Tvoji kamarádi se nestaly jeho. Všechno je celkem v pořádku.

Okruh lidí, se kterými mluvíš se dost zužuje. Vlastně už mluvíš a trávíš čas jen s Danem. Netušíš, jak se to stalo. Ty i Alex máte všechno, co potřebujete, takže si to, že by se dělo něco špatného ani nepřipouštíš, i když tvoje intuice už se začíná ozývat. Dan se začíná chovat jinak, než do teď. Z abstinenta se stává člověk, který se několikrát měsíčně opije tak, že není schopen složit souvislou větu, druhý den se ti omlouvá, že pil, ale není schopný vysvětlit důvod proč to dělá. Začínáš si myslet, že všechno není v pořádku.