Obláček

 Žiješ krásně. 

Máš skvělou práci ve velké firmě, která tě baví, naplňuje a jsi v ní sakra dobrá. Bydlíš ve skvělé čtvrti v krásném bytě, máš okna od stropu až k zemi a ráno tě budí sluneční paprsky. Jezdíš skoro novým autem. Jíš skvělé jídlo. Normální mladá, úplně soběstačná bezstarostná holka. Všechno je v pořádku.

Ráno se budíš s úsměvem od ucha k uchu, jdeš si zaběhat nebo cvičíš jógu. Dáš si studenou sprchu a těšíš se na práci, na to, jak si v oblíbené kavárně po cestě koupíš silnou ranní kávu. Dny jsou podobné, ale není to stereotyp, po práci chodíš cvičit nebo s kamarádkami na dobré jídlo. Všechno je v pořádku.

Pak potkáš kluka. Je milý, chytrý, vtipný a chce tě. Není jeden z mnoha, je jiný, než ostatní, má to NĚCO. To, co všechny holky tak moc láká, i když někde vevnitř víme, že to nebude dobré. Neposloucháš vnitřní hlas a jdeš do toho a nedíváš se napravo ani nalevo. Následuje půlrok naprosté euforie a toho nejlepšího sexu, který jsi kdy měla. Skvělé období. V téhle chvíli jsi šťastná. Všechno je v pořádku.

Otěhotníš. Je to vlastně hrozně fajn, je ti něco lehce po třicítce, takže si říkáš, že je to dobrá doba na to mít dítě. Máš dobrou práci, takže dítě dokážeš zabezpečit, takže znovu přestaneš poslouchat intuici, která teď už vážně křičí, že je něco špatně. Chodíš na kontroly a brzy zjistíš, že v bříšku bydlí chlapeček, budeme mu říkat třeba Alex. Vždycky jsi chtěla být máma kluka, nejsi úplně typ na růžové čelenky a culíčky. Máš radši koženého křiváka a černé džíny :) Malý roste, všechny testy vychází tak, by měly, i když jsi "stará matka". Chodíš do práce, užíváš si těhotenství, cvičíš. Všechno je v pořádku.

Jsi v sedmém měsíci, když se ti ozve manželka tvého kluka. MANŽELKA. Jsi v totálním šoku. Naštvaná, podvedená a připadáš si úplně blbá. Jako vážně manželka? To je jako ze špatného filmu, klasická situace. Tohle se vůbec neshoduje s tím, jaké hodnoty uznáváš - pevné pravidlo, že s ženatými muži se nespí (ani nechodí!) ctíš stoprocentně. A teď jsi s jedním těhotná. A není to jen manželka, jsou to i děti. A o to je to horší. Okamžitě se rozhodneš tenhle vztah ukončit. A proklínáš se za to, že si neposlouchala svoji intuici, když jsi měla. Od teď už to budeš dělat vždycky! Všechno není všechno v pořádku.

Do práce chodíš uplakaná, nebudíš se s úsměvem, jsi na sebe naštvaná. Ale na druhou stranu jsi v totální euforii z toho, co za skvělé mrně tu za chvíli bude s tebou. A tím, že bude skvělý jsi si naprosto jistá. "To zvládnu" je tvoje mantra, opakuješ si ji několikrát denně a částečně se ti daří tomu uvěřit. Odcházíš na mateřskou a všechno se zdá být lepší, jsi smířená, vyrovnaná. Vyrovnat se rychle s životními změnami ti jde, vždycky jsi to uměla. Jsi realista. Všechno se vrací do pořádku.

Včera byla bouřka a dneska se ti doma v obýváku do tvých rukou narodil syn. ZVLÁDLA SI TO! Sama sis porodila svoje dítě. S přijetím veškeré odpovědnosti. A zvládla si to. Cítíš se naprosto nepřekonatelně, silně, máš sílu zvládnout úplně všechno na světě :) Malý je skvělý, jste super dvojka od první minuty cítíš stoprocentní napojení. V téhle chvíli jsi si jistá, že muže ke šťastnému životu nepotřebuješ. Úplně všechno je pořádku!